Když chtěl někdo před třemi sty lety vystrašit děti nebo důvěřivé vesničany, pohrozil jim bludičkami nebo klekánicí. Lidi děsily světélkující čarodějnice lákající pocestné do bažin. Neposlušné děti unášela strašidla.
Když chce dnes někdo zmanipulovat své spoluobčany, se strašidly už nepochodí. Zato výborně funguje hrozba ekologickou katastrofou nebo tajemnými jedy v podzemí. Stejně jako strašidla také ty ve skutečnosti existují jen v lidských nočních můrách. Zato vyděsí úplně stejně. I když žádné reálné nebezpečí nehrozí. To mají bludičky a jedy z podzemí společné.
Platí to také pro uhříněveskou oblast Jezera, kde mohl v centru města na čtyřech hektarech pozemků vzniknout komplex veřejně prospěšných obecních staveb. Projekt veřejné výstavby ale pod vlivem ničím nedoložených obav odmítlo listopadové Zastupitelstvo městské části Prahy 22.
Místo domova důchodců, policejní stanice, lékařského domu a kultivovaných sportovišť se tak na zarostlých vršcích současné rekultivované skládky budou zřejmě jen dál prohánět světýlka opuštěných bludiček. Na úkor lidí, kteří mohli využívat služby lékařů a péči Integrovaného záchranného systému, nebo seniorů, kteří zde mohli najít nový domov.
Oblast Jezera
Pozemky Jezery leží jihozápadně několik set metrů od uhříněveského nádraží. V jejich těsné blízkosti mají vyrůst sídliště společností Central Group a Vivus. Na jihovýchodě vznikne plánované uhříněveské gymnázium. Je to tedy ideální místo pro stavbu veřejných budov, jako je zmíněný nový objekt Integrované záchranné služby, lékařský dům nebo domovy seniorů.
Dnes je zde nevzhledná zarostlá plocha, rumiště, kterým jen občas proběhne po vyšlapané stezce rekreační běžec nebo projde se svým mazlíčkem pejskař. Ještě před třičtvrtěstoletím, v padesátých letech století minulého, zde ale byla těžební jáma cihlářské hlíny uhříněveské cihelny. Když se zde cihly přestaly vypalovat, nepropustná hliněná jáma o hloubce 15 metrů začala být využívána jako skládka stavebního a průmyslového odpadu. Po roce 2004 byla oblast rekultivována.
Roku 2009 zde tehdejší městská část Prahy 22 dala provést geologický průzkum, jehož výsledkem bylo, že se může v oblasti stavět, pokud budou dodržena opatření na ochranu podzemích vod. Podrobněji se výsledky tohoto geologického průzkumu zabýváme v samostatném bloku tohoto článku.
Praha 22 přitom nezbytně potřebuje infrastrukturální stavby, veřejnou vybavenost. Tím spíš, že vedle oblasti Jezera vyroste zanedlouho další velké sídliště. Proto také v rámci přípravy nového Metropolitního plánu, který určuje směry rozvoje celého hlavního města, navrhovala v minulých letech radnice Prahy 22 proměnit oblast Jezery z rekreačního území oddechu na území veřejné vybavenosti. Tedy nikoli pro stavbu obytných domů, ale pro stavbu objektů služeb, jako je zmíněný dům Integrované záchranné služby, dům lékařů nebo objekt pro seniory.
Na žádost Magistrátu hlavního města provedla vyhodnocení jednotlivých změn Metropolitního plánu příslušná pracoviště Ministerstva životního prostředí ČR. Jde o proces zvaný SEA (Strategic Environmental Assessment), tedy česky Strategické posouzení vlivu na životní prostředí. Podle specialistů na ministerstvu oblast Jezera vyhovuje přísným ekologickým požadavkům. Stejný názor zastává Odbor životního prostředí Magistrátu hl. m. Prahy, jednotlivé dokumenty zveřejnila na svých webových stránkách radnice Prahy 22.
Jenže přišly bludičky…
Kampak ale na některé spoluobčany s odbornými posudky, když tu máme bludičky a klekánice… Bez ohledu na stanoviska specializovaných pracovišť životního prostředí se v Uhříněvsi začala šířit fáma, že v podzemí Jezery jsou nebezpečné jedy. Zapojily se aktivistické skupiny, některá „zelená“ aktivistická média a část politické opozice na radnici.
Na podzim letošního roku budou komunální volby, a tak odvaha prosazovat moudrá řešení proti ekologickým aktivistům klesla u komunálních politiků na minimum. Viz například rozhovor starosty Prahy 22 Tomáše Kaněry (ANO) pro radniční Uhříněveský zpravodaj: „Požádal jsem o názor také Odbor životního prostředí na magistrátu. I ten nás ubezpečil, že se tu stavět dá, ale za zvýšených bezpečnostních podmínek. Problém vidím v tom, že nedokážeme ohlídat ty, co to budou stavět. … Takže jsem se nakonec rozhodl, že jsem proti zdejší výstavbě. Respektive proti čemukoli jinému, než jsou třeba povrchová sportoviště.“
Na radnici Prahy 22 tedy nakonec zvítězil politický alibismus. A Zastupitelstvo MČ Prahy 22 v pátek 28. listopadu 2025 drtivou většinou hlasů rozhodlo, že zde žádná výstavba být nemá. To je také oficiální stanovisko městské části k Metropolitnímu plánu. A to přes to, že by část zmíněných pozemků, které patří soukromníkům, hlavnímu městu a státnímu Pozemkovému fondu, mohla získat městská část úplně zadarmo.
80 milionů k dobru
Od ledna 2022 totiž platí v hlavním městě Praha systém povinných finančních příspěvků, latinsky kontribucí. Když chce jakýkoli majitel pozemků stavět, musí zaplatit příslušné městské části povinnou daň. Jednotnou metodiku vytvořila Kancelář prvního náměstka primátora hl. m. Prahy pro územní rozvoj Petra Hlaváčka.
Pokud by se někdy stavěla veřejná vybavenost v oblasti Jezera, znamenalo by to povinnost zaplatit městské části Praha 22 vysokou daň. A to buď formou finanční kompenzace, nebo přenecháním části pozemků zadarmo. V některých úvahách Odboru výstavby a územního plánování Prahy 22 by to znamenalo, že by majitelé pozemků Jezery museli zdarma přenechat městské části plochu, na které by bylo možné postavit třeba onen objekt Integrovaného záchranného systému nebo policejní stanici.
Praha 22 tak měla šanci získat přímo v centru Uhříněvsi zadarmo pozemky, které nyní nemá. V případě předpokládaného zisku jednoho hektaru stavebních pozemků by šlo při současných cenách zhruba o 80 milionů korun. Šlo by o povinný dar. Teď si bude muset městská část takové pozemky někde od někoho za desítky milionů koupit. Každý ať posoudí, pro koho je tedy zrušení projektu výstavby na Jezeře výhodné.
Příklady ze světa
Stavět na skládkách u velkých měst je přitom významným světovým trendem. V minulosti jsme to zmiňovali i zde v Uhříněveských občanských novinách.
Příkladem je třeba veřejný park Freshkills, který od roku 2008 vzniká na bývalé obří skládce komunálního odpadu na Staten Island v New Yorku. Půjde o druhý největší park v New Yorku, který je určen pro rekreaci, pobyt v přírodě a vzdělávání místních obyvatel. Vznikají zde umělé mokřady pro vodní ptactvo, nejrůznější sportovní stadiony a dětská hřiště, učebny pro vědecké a umělecké aktivity.
Druhým podobným příkladem jsou „zelené plíce“ Tel Avivu v Izraeli, které jako ekologický park vznikají také na někdejší obří skládce. Od roku 1952 do roku 1998 zde bylo uloženo 25 milionů kubických metrů odpadu. Nyní zde na osmi čtverečních kilometrech vzniká Park Ariela Šarona, včetně divadelního a hudebního amfiteátru pro 50 tisíc diváků.
V porovnání s těmito obřími projekty je uhříněveská oblast Jezery poměrně malá, odpad v podzemí je mnohem méně nebezpečný než komunální odpad neznámého původu. Prostor je hned vedle již existujících obytných domů, z nichž část stojí na stejném podloží, jako jsou zmíněné pozemky. Podle Metropolitního plánu mají navíc právě skládkou Jezery vést v budoucnu dva tunely vysokorychlostní železnice. V případě opravdového zdravotního rizika by nikdy nic takového nikoho nenapadlo.
Vyhráli aktivisté, prohráli senioři
Česká republika kvůli vlivu rádoby ekologických aktivistů staví dálnice nebo železnice o desítky let déle než třeba sousedi v Polsku. Nebo je nestaví vůbec. Na úkor většiny obyvatel, kteří potřebují rychle a bezpečně cestovat z jednoho místa republiky na druhý.
Podobné je to i s kauzou Jezera. Přestože neexistuje žádný racionální důvod k obavám ze stavby na bývalé skládce, navíc potvrzený státními institucemi péče o životní prostředí, strašení aktivistů vyhrálo nad potřebami místních obyvatel všech věkových kategorií.
Nejhůře dopadli senioři. Nejenže nebudou mít hladší přístup ke zdravotní péči, ale ani k tolik žádanému domu s pečovatelskou službou nebo domovu důchodců. Jak se nedávno objevilo v tisku, jejich děti za nimi mohou jezdit někam na severní Moravu nebo na Mostecko.
Jeden z mála zastupitelů, který rozhodnutí odmítnout výstavbu veřejných budov na Jezeře nepodpořil, byl 1. místostarosta Prahy 22 Martin Langmajer (ODS). „Naprosto rozumím každé podložené obavě z poškození zdraví. Je zcela namístě být velmi opatrný,“ uvedl pro Uhříněveský zpravodaj. „V případě zmíněného území na okraji bývalé skládky Hliník to ale podle mého nejlepšího přesvědčení nehrozí. Podloží tohoto prostoru bylo důkladně prozkoumáno a žádné zásadně nebezpečné toxické látky provedené vrty nenašly. Navíc, moderní technologie si dokážou poradit s mnohem většími problémy, než které by mohly být tady.“
Místostarosta Langmajer zdůrazňuje, že plně respektuje demokratické rozhodnutí zastupitelstva odmítnout stavby veřejné vybavenosti na tomto místě. „Jen si musíme na rovinu říci, co to rozhodnutí znamená,“ připomíná. „Podle demografických studií nám bude zanedlouho chybět v domech pro seniory a zařízeních s pečovatelskou službou několik set míst. Kam naše rodiče dáme?“ ptá se Martin Langmajer.
Výsledkem zamítavého stanoviska zastupitelů Prahy 22 je tedy to, že za lékaři a do domovů seniorů budou muset lidé kamsi daleko dojíždět. Nebo bude výstavba potřebných objektů veřejné vybavenosti stát městskou část spoustu peněz z naší společné kapsy.
Kdybychom chtěli být cyničtí, mohli bychom z naší redakce na otázku „kam si nimi“ většině zastupitelů městské části odmítajících projekt Jezera zdarma poradit. Co kdyby se o seniory Prahy 22 postaraly bludičky a klekánice?
Skládka z minulosti
Co vlastně je skládka Jezera a co obsahuje? Původně šlo o lom, kde se těžila cihlářská hlína. Jeho dno sahalo zmíněných 15 metrů pod současnou úroveň terénu a vzhledem ke kvalitě hliněných jílů byl lom takřka nepropustný. Když těžba v šedesátých letech minulého století skončila, začali proto na dno jámy ukládat komunální odpad. Vzhledem k době, kdy vrcholem plastů byl u nás ještě jen pryskyřičný bakelit, byla většina odpadu střepy nádob, kusy kovu a textilu.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se z Jezery stala skládka odpadního popele z tehdy nové teplárny Malešice, tuhého komunálního odpadu z úklidu obce Uhříněves, stavebního odpadu a zbytků z výroby státního podniku Barvy a laky. To byl jediný problematický odpad, který kdy na tomto místě lidé složili, šlo o karbonátové a sádrovcové kaly z výroby boraxu.
Co je borax?
Borax neboli tetraboritan sodný je bílý krystalický minerál, který se vyskytuje v přírodě, ale vzniká i jako chemická surovina. Používá se jako účinný čistič, hnojivo, změkčovač vody nebo jako přísada do pracích prostředků a mýdla. V potravinářství ho znají jako konzervant pod značkou E 285. Borová voda se běžně užívá na oční dezinfekci. Takže žádný nebezpečný jed to není. Odpadem z jeho výroby, který skončil na skládce, byly kaly uhličitanu vápenatého (kalcitu) a kaly síranu vápenatého neboli sádrovce. Také v tomto případě nejde o „jedy“, jsou to běžně využívané suroviny.
Rekultivace
V některých místech ale na skládce skončily také zbytkové odpady z výroby a rezidua nespotřebovaných barev a laků. Ty obsahují příměs kovů jako měď, nikl, arzen nebo zinek. Tento odpad byl ovšem promíchán s tunami teplárenského popílku, takže nikdy nedošlo k jeho větší koncentraci.
V osmdesátých letech minulého století byl povrch tehdejší skládky zarovnán a nad ním spočinula až čtyři metry vysoká navážka stavební suti a výkopové hlíny. Toto skládkování skončilo v roce 2004 a hned o rok později začala rekultivace skládky. Prováděla ji zkušená firma Rekultivace, a. s., spadající pod Ostravsko-karvinské doly. Skládka byla přetvarována, částečně překryta nepropustnou fólií a navrch zakryta málo propustnými zeminami.
Co zjistili geologové?
V březnu 2009 byl na skládce Jezera ukončen geologický průzkum, který si u firmy Earth Tech, s. r. o., tehdy objednal Odbor životního prostředí Úřadu městské části Praha 22. Cílem bylo ověření vhodnosti příslušných pozemků pro případnou výstavbu. Šlo zejména o ověření mocnosti, charakteru a složení navážek i posouzení podloží pozemků z hlediska ekologie a všeobecných podmínek výstavby.
Firma provedla šest průzkumných vrtů až do hloubky 18 metrů, změřila radon a zkoumala podloží také za pomoci gamaspektrometrie, elektrické odporové tomografie a dipólového elektromagnetického profilování.
A co tehdy geologové zjistili? V povrchové vrstvě nebyla organolepticky patrná žádná kontaminace. Při chemickém rozboru byly lokálně mírně překročeny limity pro použití odpadu na povrch terénu, ale tyto hodnoty podle závěrečné zprávy nemají potenciál ohrozit zdraví lidí. V hlubších vrstvách byly podle očekávání objeveny příměsi výše zmíněného tetraboritanu sodného neboli boraxu. Pokud by se tato sloučenina boru dostala do rybničních vod, mohla by ohrozit rybí plůdek. To ale vhledem k hloubce podzemních vod není bez lidské manipulace možné.
Stavební odpad a žádný metan
Uvnitř vrtů byla nalezena drť starého stavebního odpadu z cihel, tašek, betonu, asfaltu a písku, občas znečištěného příměsí nafty a ropných olejů. V popílcích i kalech jsou stopová množství kovového arzenu. Případná zdravotní rizika jsou ale nereálná vzhledem k hloubce uložení těchto materiálů nejméně dva a více metrů pod povrchem. Další eliminace případných zdravotních rizik lze dosáhnout překrytím dodatečnou vrstvou inertního materiálu v místech budoucích parků, zahrad nebo hřišť.
Není zde žádné radiační riziko, hodnoty radonu jsou na zmíněných pozemcích stejné jako kdekoli v okolí. Nehrozí zde ani plyn metan, což bývá problém na některých klasických skládkách komunálního odpadu. Jediné riziko představuje případné využití podzemní vody, kterou nelze použít ani k pití, ani k závlahám. Pokud nebude využívána, je ohrožení lidského zdraví i ekosystému minimální. Přímý kontakt obyvatel s odpady, které jsou uloženy hlouběji v tělese bývalé skládky, lze vyloučit.
A případná stavba?
Pobyt a život na vybraných pozemcích nad někdejším cihlářským lomem tedy při zachování odpovídajícího způsobu nakládání s podzemní vodou nijak zdravotně ani ekologicky závadný není. Ale co v případě stavby? Když by dělníci kopali základy staveb?
Geologická studie řeší i tuto otázku. Vrchní část výkopové zeminy lze použít pro místní terénní úpravy. V případě hlouběji uložených materiálů by stavaři museli průběžně kontrolovat, co vlastně vytěžili, a postupovat podle daných předpisů při případné likvidaci těch částí zeminy, které by byly vyhodnoceny jako potenciálně nebezpečné. Zdravotní rizika zemních prací jsou ale minimální, přinejmenším pokud budou dělníci používat základní ochranné prostředky, jako jsou třeba rukavice.
Z geotechnického hlediska doporučují geologové hloubkové zakládání na pilotách, které by vzhledem k sypkému a nesourodému materiálu podloží měly být několik metrů hluboké. Doporučený je podrobný hydrogeologický průzkum pod každou stavbou.
Pokud jde o podzemní vody, vzhledem k charakteru jámy vytvořené z velmi málo propustné cihlářské hlíny geologové nepovažují za reálné ohrožení nebo znečištění vod Pitkovického a Říčanského potoka. Doporučují nicméně v případě stavby svádět srážkovou vodu z dešťů mimo území skládky. Vsakování další vody do podloží není žádoucí. Mimochodem, dnes se tam na zanedbané skládce dešťová voda samozřejmě vsakuje.