Středa, 24 července

Kam jezdí děti na plavání?

A kam by mohly chodit.

V současné době dojíždějí děti ze škol v Uhříněvsi na povinné plavecké kurzy v rámci tělesné výchovy především do Čestlic a do Říčan. Není to nic strašného, co by se nedalo vydržet, ale do ideálu to má hodně daleko. A co se bruslení týká, darmo mluvit…

Nejen z tohoto pohledu je tedy velmi zajímavá diskuse o potenciální zástavbě v oblasti kolem bývalé skládky Za Horáckou stezkou. Ve změně územního plánu je navržen jak zimní stadion, tak i plavecký areál. Když (v tuto chvíli) odmyslíme otázky, jako financování na straně jedné, a naopak nemalé využití i mimoškolními aktivitami na straně druhé, pak i jen z pohledu budoucího možného využití v rámci školních akcí se jeví výstavba bazénu a kluziště jako neobyčejně zajímavá věc.

Plavání je povinné

Výuka plavání je již skoro deset let povinnou součástí tělesné výchovy. Existují kritici tohoto nařízení, ale v naprosté většině je ze strany rodičů, pedagogů, a především záchranářů a dalších považováno za mimořádně prospěšné. Vezměme to jako danou věc, shoda na tom je mimořádná.
Příslušné dokumenty MŠMT předepisují 40 hodin výuky a doporučují rozdělení do dvou ročníků v rámci 1. stupně, což je postup dlouhodobě považovaný za nejefektivnější. Realita samozřejmě naráží na kapacity bazénů, protože těch prostě není v zemi dostatek a poměrně často jsou i dopravně hůře dostupné. Proto je výjimečně umožněno řešit výuku v rámci škol v přírodě, to má ale do ideálu hodně daleko. Samozřejmě ve velkých aglomeracích to lze skoro vždy řešit, v Uhříněvsi a obecně v Praze 22 právě dojížděním do Říčan nebo do Čestlic. Ale mít bazén „za rohem“ by samozřejmě znamenalo pro školy velkou úlevu, úsporu času a další nesporné přínosy. Při jedné cestě tam a zpět v délce půl hodiny (hodně optimistický odhad, protože za čtvrt hodiny autobusem do Čestlic většinou kvůli dopravní zácpě nedojedete) plus nastupování a vystupování vynásobeno počtem lekcí jde o poměrně významný čas promarněný někde v autobuse.
Kdyby se ho díky vlastnímu bazénu podařilo zkrátit, znamenalo by to skutečně velkou úlevu. A to nepočítáme čas a nervy doprovodu.
O možnostech vlastní plavecké školy, a případně plaveckého oddílu ani nemluvit.

Bruslení je zase skvělé

Vítězné mistrovství světa v hokeji letos znovu dokázalo, jaká jsme hokejová velmoc. Ale bruslit bez ledu se nedá a bez bruslících dětí a dorostu žádné budoucí mistrovství světa v hokeji nevyhrajeme. A jsme zas u toho. Nejbližší zimní stadion je v Praze na Chodově, ve Strašnicích a v Edenu. A jsou velmi vytížené. Na opačnou stranu opět Říčany nebo Velké Popovice.
Ani přírodních možností, kde si přímo v Uhříněvsi zabruslit, není vskutku mnoho. Samozřejmě máme naše rybníky, především Podleský, ale i zarputilí popírači globálního oteplování musejí přiznat, že to už pár desítek let s přírodním ledem není žádná hitparáda. Jak dlouho se dalo bezpečně pod širým nebem bruslit v poslední sezoně? Týden?
Co se týká dočasných ploch, jak je organizují některé městské části nebo i komerční organizace, jde spíše o popojíždění a do skutečného bruslení to mívá trochu daleko. Navíc ani tato možnost nebývá z našich obcí příliš snadno k dosažení a je to spíše pro automobilisty než MHD. Takže vlastní kluziště by bylo nejen pro budoucnost hokeje mimořádným počinem – nelze přehlédnout přínos pro širší sportovní využití.

Porovnávejme se s Říčany

Zkusme porovnat Prahu 22 a Říčany. A z něj, to se, milí sousedé, opravdu nezlobte, vycházíme jako chudí příbuzní. Jako hodně chudí příbuzní.
Říčany mají (při vší úctě) asi 17 tisíc obyvatel, kteří mohou využívat (a hojně využívají) skutečně povedený plavecký areál Na Fialce (dokončeno 2013) a také Com-Sys Ice Arenu (postavená 2016).
Praha 22 má prakticky stejně obyvatel, ale nemá ani bazén, ani zimní stadion. Prostě nám ujel vlak. Pokud existuje možnost začít to desetileté zpoždění dohánět, tak pojďme do toho!