Sobota, 2 července

Proč se u nás staví hodně bytů a málo silnic a školek?

Je to klíčová otázka našich obcí: Proč u nás bytová výstavba již minimálně tři volební období o celé míle předbíhá výstavbu potřebných kapacit škol a školek či řešení potřebných komunikací? Což koneckonců platí i o kapacitách další infrastruktury.
Obzvláště zajímavá je tato otázka samozřejmě s blížícími se volbami – v Praze 22 bydlí velké množství mladých rodin s dětmi a nedostupnost patřičných školských zařízení je proto velmi omezující. Kdo si někdy vyzkoušel vozit dítě každé ráno dlouhé kilometry daleko, byl konfrontován se situací, kdy na něj „místo prostě nezbylo“, či musel platit velkou část svého příjmu za místo v soukromém zařízení, ten to asi dobře chápe.

A zároveň je u nás řada občanů, kterým nová výstavba nejde tak úplně „pod vousy“. To sice leckdo může odsuzovat s odkazem na „veřejný zájem“, zároveň však nemůžeme lidem zakazovat, že chtějí mít svůj klid, a proto odmítají nové byty. Ostatně platí, že mnohdy mají kritici radnice i velmi silné argumenty v podobě růstu intenzity dopravy kvůli nedostatečným kapacitám komunikací.
Otázkou tedy třeba je, proč vlastně MČ nepodala žádné podněty pro změny územního plánu, které by umožnily výstavbu právě nové občanské vybavenosti počínaje školkami či školami a konče právě těmi novými komunikacemi. A proč naopak iniciovala změny, které v důsledku znemožnily výstavbu nových komunikací a další infrastruktury.
Proto se již nějakou dobu pokoušíme vznik tohoto stavu rozklíčovat. Není to úplně snadný úkol. O jeho výsledcích vás budeme postupně informovat v tomto a v dalších číslech našich novin. Co je však ještě zásadnější otázka – jak z toho ven? Myslíme si, že racionální odpověď budou občané požadovat od politiků právě před těmito volbami.
A nebojte, my se tím budeme zabývat skutečně soustavně.

Příklad další etapy Vivus

Jeden z důvodů, proč vzniká nesoulad mezi novou výstavbou a infrastrukturním rozvojem našich obcí, je podle našeho názoru značná nekoncepčnost a zmatenost, s jakou dochází k realizaci bytové výstavby.
Mimořádně zajímavý příklad poskytlo poslední zasedání Komise výstavby a územního plánování, což je poradní orgán Rady městské části P22. Ten sice nemá žádné velké rozhodovací pravomoci, ale na straně druhé by vedení obce a zastupitelstvo měly alespoň přihlédnout k názoru komise. Tak co tak zajímavého se na jednání 2. května 2022 vlastně stalo?
V programu jednání se objevil bod 5: Koncepční urbanistické studie dalšího rozšíření OS Vivus. Aby bylo jasné – současný prostor Vivus bude zcela jistě rozšířen o přinejmenším jednu etapu projektu. Ta je v materiálech označována jako „Vivus Uhříněves 7“. Stavba se uskuteční zřejmě v letech 2023–2025 na pozemcích, které jsou ve vlastnictví developera. Pokud můžeme posoudit, tak tento projekt odpovídá územnímu plánu a koneckonců by obec ani neměla žádné rozumné možnosti výstavbě zabránit.
Problém však je, že vedení městské části (v době starosty Zelenky), jak vyplývá z dokumentů i z projednávání věci, přímo vyzvalo developera, aby zpracoval studii na další tři etapy (!!!) výstavby. A to na pozemcích především jiných soukromých subjektů a částečně na pozemcích obhospodařovaných MČ Praha 22. Jsou označovány jako „Etapa Bečvářova“, „Etapa Krup“ a „Etapa Filson“.
Pro ilustraci velikosti věci: Rozsah výstavby lze docela dobře odhadnout podle počtu tak zvaných vázaných parkovacích míst. V oné první budoucí etapě (Vivus Uhříněves 7) jich projekt předpokládá 126 (při povětšinou pěti a někde čtyřech nadzemních podlažích). Druhá, třetí a čtvrtá etapa by v případě obdobné hmotnosti staveb znamenala dalších skoro 300 vázaných parkovacích míst (!!!).
Jinými slovy: vedení městské části za starosty Zelenky v podstatě přímo nabádalo developera, aby svůj projekt skoro ztrojnásobil. Moc nechápeme, jak to „sladit“ se sliby minulé koalice STAN a hnutí Praha 22. Naše město zbrzdit další bytovou výstavbu v naší městské části.
Nebyla náhodou jejich kampaň v roce 2018 založena mimo jiné na tom, že tvrdě „zatrhnou tipec“ developerům a upřednostní právě výstavbu vybavenosti a infrastruktury před novými byty?

ODS proti developerům?

Za poměrně paradoxní proto považujeme situaci, kdy se s otázkami zpochybňujícími výstavbu dalších tří etap Vivus na jednání ozval představitel ODS v Praze 22 zastupitel Martin Langmajer, který byl v minulosti někdy naopak označován jako „přítel developerů“.
Ten totiž prohlásil, že další veřejné projednávání takové bytové výstavby je absurdní, když developer sám jedná až na výzvu obce, a především nemá jakoukoli představu o tom, jakým způsobem by získal předmětné pozemky. „Já nechápu, o čem tady máme mluvit. Přece nemůžeme veřejně projednávat záměr, který se týká majetku soukromých subjektů, přičemž ti podnikatelé dokonce zřejmě ani netuší, že tady diskutujeme o nich bez nich,“ uvedl na náš dotaz.
Jedná se o pozemky ve vlastnictví společností Krup a Filson (odtud ony pracovní názvy etap), které na nich mají své provozovny a výrobní kapacity.
Zde si dovolíme krátký komentář:
Samozřejmě je možné, aby obec „snila“ o urbanizaci prostoru a skutečně koncepčních řešeních, aby vytvářela nějaký tlak na celkové řešení svého území. Ale snění má svoje hranice a musí se alespoň rámcově držet reality. Jak to dopadá, když se starosta a jeho okolí „utrhnou ze řetězu“, to jsme viděli u podzemní školky V Bytovkách. Městskou část to stálo nějakých šest nebo osm milionů korun, které vylétly komínem. Dovedli bychom si představit, že radnice se optá obou firem, jaké jsou jejich plány, zda by nebyly ochotné uvažovat o přemístění provozů a podobně. Ale také by musela přemýšlet, co to udělá se zaměstnaností a jaké to bude mít další dopady na život v obci.
A především by v takovém případě měla městská část pracovat na svém vlastním architektonickém a celkovém urbanistickém řešení prostoru tím, že vezme v úvahu řešení celé funkční plochy. Samozřejmě až po těch konzultacích s dotčenými vlastníky

Kde je 36 milionů?

Naše pátrání kolem dalších tří naštěstí pouze velmi teoretických přídavků k současné zástavbě Vivus ale odhalilo jinou zajímavou věc. Totiž: kde je 36 milionů korun? Ty Praha 22 inkasovala od Vivusu na infrastrukturu. Tyto peníze měly být použité primárně na tak zvanou Horáckou stezku, což je důležitá infrastrukturální stavba. Ta má sloužit ke zlepšení dopravní obslužnosti celé oblasti.
Další z členů komise – Martin Turnovský (HPP, v příštích volbách DvacetDvojka) – vznesl po jednom z předchozích projednávání projektu k materiálu písemný dotaz, jak to s touto komunikací vlastně je a bude. Z podkladů vyplývá, že podle smlouvy o předchozích etapách (z let 2006–2010) měl komunikaci postavit developer. Avšak Praha 22 nedokázala mimo jiné kvůli odporu aktivistů získat stavební povolení.
V roce 2017 byla proto smlouva změněna tak, že developer zaplatí Praze 22 celkem 36 milionů na infrastrukturu s tím, že zmíněnou komunikaci měla postavit obec. V tom nevidíme problém – pořád by na konci měla být silnice řešící problémy občanů. Jenže jaký je výsledek? Komunikace není, a pokud věc dobře chápeme, tak 36 milionů už také není. Alespoň tak to celkem jasně vyplývá z podkladů komise (každý si je může najít na webu MČ Praha 22, když klikne do části volené orgány, Rada, komise, Komise pro výstavbu a územní plánovaní a stáhne si materiály k zasedání z 2. května 2022).
Přitom je třeba brát jako prokázané, že platba uskutečněna byla a MČ peníze obdržela někdy před začátkem nebo během funkčního období bývalého starosty Zelenky (kdy k tomu došlo přesně, není možné z otevřených zdrojů zjistit, ale také to není rozhodující). Nicméně firma Vivus své závazky splnila dávno před termínem, kterým je kompletní dokončení celého obytného souboru Vivus Uhříněves (což ještě ani nenastalo).

Závěr? Zmatek

Co říct závěrem? Dvě věci.
Za prvé, případ 36 milionů korun od firmy Vivus ukazuje, proč zaostává výstavba infrastruktury za výstavbou bytů. Peníze obci přišly. O tom, že by radnice nějak tlačila na získání stavebního povolení a posunula se k dobudování infrastruktury, nevíme.
Za druhé příběh Horácké stezky jasně ukazuje, jak nutně bychom potřebovali skutečné profesionály a praktiky ve vedení městské části. Prostě někoho, kdo by nesnil za veřejné peníze svůj sen o vystavění vlastního pomníku pomocí mohutné urbanizace celé oblasti, ale raději se věnoval takové přízemní věci, jako je prosazení a stavba potřebné silnice, školy nebo zvelebení veřejného prostoru.

Jak je vidět, studie především v etapách 3 a 4 poměrně bohémsky zabírá stávající objekty využívané k podnikání na pozemcích soukromých osob. Etapa 1 je nicméně v pořádku: Ta pracuje s prostorem současné prodejny stavebnin, který je v majetku Vivusu a začne se na něm stavět pravděpodobně v roce 2023. Každopádně nelze přehlédnout „Horáckou stezku“, tedy komunikaci, která již má existovat nebo být ve výstavbě a na kterou radnice získala od Vivusu 36 milionů korun. Foto: Koncepční urbanistická studie, předloženo k jednání Komise pro výstavbu a územní plán, 14. 2. 2022
Nynější stav celého území. Co zaujme jako první? Po „Horácké stezce“ není ani vidu, ani slechu. Přitom i při realizaci pouhé etapy 1 (která je jistá), musí být každému zřejmé, že tato komunikace je velmi podstatná pro budoucí dopravní zatížení ulic Františka Diviše
a Ke Kříži. A to je zde relativně pravděpodobná realizace etapy 2 (Bečvářova). Pokud nebude „Horácká stezka“, zůstanou tyto komunikace jedinými příjezdovými trasami do celého areálu – a to včetně prodejny Billa v ulici Františka Bubeníčk a potažmo Karla Guta.