Historie dlouhé cesty od vsi přes městys a město až po městskou část hlavního města
Přestože zanedlouho oslaví Uhříněves úctyhodných osm set let od první písemné zmínky, nebyla to vždy úplně výstavná obec. Ještě v polovině 19. století, roku 1843 žilo v někdejší Ugrině vsi pouhých 590 obyvatel v 64 domech. Průmyslová revoluce sem přinesla rozmach, pivovar, lihovar, cukrovar i cihelnu, ale stále šlo o nepříliš vábné předměstí Prahy. Ještě o sto padesát let později, v roce 1990, dominoval městu tehdy už polorozpadlý cukrovar, vrakoviště a dřevařské závody. Jak se podařilo vybudovat ze zanedbaného předměstí moderní městskou část? Vraťme se o víc než 20 let zpátky.
Jen zanedbané předměstí
Cesta Uhříněvsí směrem do Říčan ještě v půli devadesátých let sice neznamenala tak nepřetržitou dopravní zácpu jako dnes, ale hezký pohled to nebyl. Průmyslové areály a oprýskané fasády zanedbaných domů doplňovaly hospody čtvrté cenové skupiny, již zmíněný rozpadající se cukrovar, velkoobchod s ovocem a zeleninou, charakteristické stohy dřevěných palet a ono vrakoviště se zbytky karoserií, motorů a všemožných náhradních dílů. Přesně tak to vypadalo v místech, kde dnes stojí budovy Nového náměstí.
A nešlo jen o estetiku. Chyběla kanalizace. Říčanský potok byla smradlavá stoka pokrytá hnědou pěnou, ústila do něho řada domovních septiků. A výjezdu na Říčany dominovala slepičárna se svým charakteristickým kyselým zápachem. „Přitom kromě tehdy šedivé hlavní ulice má Uhříněves spoustu zajímavých míst s hezkou přírodou,“ vzpomíná někdejší místostarosta a pak starosta Prahy 22 v letech 2014 až 2018 Martin Turnovský. „Bylo prostě jasné, že město má šanci na rozvoj.“
Před vedením obce tak stál na sklonku devadesátých let nelehký úkol. Bylo jasné, že Uhříněves bude potřebovat výraznou finanční injekci, aby její vzhled a služby odpovídaly požadavkům 21.století. Ale kde ty peníze vzít? Na chátrající budově cukrovaru visel obří nápis – Budoucí náměstí – hledáme investora! Jenže kdo by chtěl v tak zanedbané Uhříněvsi investovat?
Před nově zvoleným vedením obce v listopadu 1998 za ODS – starostou Milanem Collerem a jeho zástupci Karolínou Pirklovou a Martinem Langmajerem – tak stál nelehký úkol, jak sehnat pro město rozvojové peníze, i když žádné v dohledu nebyly.
Zlaté období
Naštěstí pro Uhříněves, Pitkovice a Hájek se na přelomu tisíciletí otevřelo okno, které umožnilo zajistit místním obyvatelům lepší podmínky. Hlavní město Praha se rozšiřovalo, a tak vznikaly nové městské části. A roku 2001 vznikla i nová Praha 22.
„Byla to velká příležitost, která se opakuje jednou za dvacet třicet let,“ říká někdejší místostarosta Prahy 22 v letech 1998 až 2010 Martin Langmajer. „Na rozdíl od některých jiných obcí v okolí hlavního města se nám díky dobrým vztahům podařilo přesvědčit magistrát, že má oboustranně smysl vytvořit novou městskou část.“
Pro novou Prahu 22 a její obyvatele to znamenalo především přísun významných dotací z rozpočtu hlavního města. A také přiblížení řady úředních úkonů obyvatelům. Pro vyřizování třeba občanských průkazů už nebylo třeba jezdit do Prahy 10, ale stačilo zajít přímo do centra Uhříněvsi.
Na místě bývalého cukrovaru začala v srpnu 2001 stavět firma IPS-Skanska novou radnici, dokončena byla o rok později. Vzniklo celé Nové náměstí, obchody a kavárny, začaly se opravovat komunikace, byla otevřena nová tělocvična, školní družina… V období šestnáctiletého působení čtyřikrát zvoleného starosty Milana Collera zaznamenala Uhříněves nebývalý rozkvět. A také rozvoj nové výstavby, která za deset let zdvojnásobila počet obyvatel.
„V tomto období prudkého rozvoje se podařilo získat tři miliardy korun na novou kanalizaci a čistírnu, dokončili jsme vodovod a rozvody plynu,“ vzpomíná Martin Langmajer. „Měli jsme najednou peníze na opravu chodníků a silnic, podařilo se mnohem víc chránit okolní přírodu.“
Schopní lidé v čele
Během tohoto období prudkého rozvoje městské části byly otevřeny nové mateřské a základní školy, Lékařský dům s novými ordinacemi, domy s pečovatelskou službou pro místní seniory. Obec myslela také na kulturu, přírodu a sport. Přestavbou místní sokolovny vzniklo Divadlo U22, město vybudovalo nové cyklostezky, dětská hřiště a sportoviště. Městská část revitalizovala vodní díla horního toku Říčanky a vznikly nové parky.
„Těch víc než patnáct let možná bylo trochu divokých,“ glosuje Martin Langmajer, „ale podařilo se prosadit spoustu dobrých věcí, které slouží místním občanům. Věřím tomu, že v dnešní době plné regulací a ohledů na zájmy každého škarohlída bychom naši městskou část takhle rychle zvelebit nemohli. Šlo ale také o schopnosti a kompetence vedení obce, a především o společný zájem udělat z Prahy 22 oblast funkčního moderního bydlení.“
„K tomu všemu bylo fajn, že tehdejší zastupitelé a všichni, kdo mohli a uměli s věcmi pohnout, tak táhli za jeden provaz a nezažívali to, co se děje dnes, kdy se místo spolupráce v terénu a u stolu vymýšlejí historky na sociálních sítích a bláhově se domníváme, že virtuálně strávený čas nám pomůže něco vybudovat. Nepomůže a je to za poslední čtyři roky vidět,“ uzavírá Martin Turnovský.
Samozřejmě, ne každému starousedlíkovi se rychlý rozvoj obce a přísun nových obyvatel mohl líbit. Jenže pokrok nezastavíš a rozdíl v kvalitě bydlení v městské části Praha 22 a třeba nedalekém Jižním Městě je naprosto odzbrojující. Příjemné místo k bydlení tak do současnosti přilákalo další nové obyvatele, přímo v městské části dnes žije více než 16 tisíc lidí. A to přináší nové potřeby a výzvy, které se za poslední roky bohužel nedaří uskutečnit. Dobré úmysly nestačí, je třeba, aby na radnici seděli lidé, kteří své plány umějí dotáhnout.
A nových výzev je před Prahou 22 spousta. Potřebné školy, mateřské školy, další občanská vybavenost, spolupráce se státem při dokončení dálničního obchvatu města… Výzvy, které potřebují kompetentní, rázné a schopné lidi.
Pavel Janů
