Komunální volby jsou zhruba za měsíc. Co pro Prahu 22 chystá Občanská demokratická strana, kde jste v čele kandidátky?
My nabízíme kompetentní a kvalifikovanou práci pro občany. Profesionálně vedený úřad na radnici. Jedna věc je mít skvělé nápady, ale důležité je ty nápady dotáhnout k realizaci. Nám se daří letos i v minulosti stavět tým, který dotáhnout nápady umí! Reálné výsledky jsou dnes vidět třeba na stavbách škol Romance nebo v Pitkovicích.
Ke školství se ještě dostaneme. Jaké konkrétní projekty byste v případě volebního úspěchu chtěli za ODS prosadit a postavit?
Začnu trochu šířeji. Když se rozhlédneme po Evropě nebo i po celém světě, Česká republika a Praha se skutečně stává jedním z nejlepších míst k životu na celé planetě. Dříve skvělé Německo má habaděj problémů, tolik oceňovaná Dubaj je ve válečném konfliktu, potíže s migrací mají ve Španělsku, ve Francii i ve Skandinávii. My si tu žijeme celkem v bezpečí, v hezkém a docela zdravém prostředí. Problém je, že nám stále chybí část občanské vybavenosti. A právě na tu se v příštím volebním období v Praze 22 chceme soustředit.
Co nám tedy chybí?
Především je na hranici kapacit naší městské části kvalitní a dostupná zdravotní péče. Abychom mohli nabídnout lidem dobrou lékařskou péči bez složitého dojíždění, s kvalitními doktory a sestrami, potřebujeme novou polikliniku.
Druhou oblastí, na kterou se chci soustředit, je péče o seniory. Také zde máme několik zařízení, ale populace stárne a zároveň se mění i její nároky.
V projektu má tedy ODS zbrusu nový dům s pečovatelskou službou. Nové byty, které v něm plánujeme, nabídnou aktivním i méně aktivním seniorům prostředí na úrovni 21. století. Už jsem někde zmínil, že inspirací jsou pro nás americká seniorská kondominia.
Dotáhnout chci také projekt gymnázia v Uhříněvsi. Máme jako městská část koupený pozemek, slíbené peníze na stavbu, vysoutěženou projektovou dokumentaci a připravenou zadávací dokumentaci pro zhotovitele. Je třeba začít stavět.
No a poslední velkou výzvou je námi plánovaný projekt propojeného zimního stadionu a plaveckého bazénu.
Není to trochu rozmařilost, stavět u nás plavecký i zimní stadion?
Rozhodně ne. V naší republice je 170 zimních stadionů. Mají je i malá města do deseti tisíc obyvatel, jako je Žamberk, Polička nebo Lanškroun. Přitom v porovnání s dalšími vyspělými hokejovými státy, jako je třeba Švédsko nebo Finsko, máme těch krytých ledových ploch až čtyřikrát méně.
Obdobně je to i s plavečáky. Krytý bazén má opět už zmíněná Polička, Hlinsko, Hořice, Litomyšl, Turnov… Celkem je v republice 415 veřejných bazénů, což je třeba o třetinu méně než ve srovnatelném Holandsku.
Plavecké a zimní stadiony přitom nejsou jen záležitost dobrého využití volného času. Jde také o zdraví, především dětí, a samozřejmě i o jejich dovednost plavat. Navíc když plavou nebo hrají hokej, je to pro rozvoj mladých lidí určitě lepší než válet se doma s mobilem nebo kouřit s kamarády za školou marihuanu.
Kryté bazény a zimní stadiony jsou součástí moderní vyspělé evropské kultury a patří k dobrému životnímu stylu.
A co energie, není to příliš energeticky náročné? Vytápění, chlazení…
Moderní systémy si s tím umějí skvěle poradit. Využívají synergie právě chlazení a vytápění a díky tomu ušetří spoustu spotřebované energie. Podobný projekt se nyní staví v Praze Edenu, naplánován je v Českém Krumlově nebo v Táboře a Frýdku-Místku.
Jde o tepelná čerpadla voda–voda, která pro vytápění bazénu využívají odpadní teplo z chlazení ledové plochy sousedního stadionu. Očekává se pokles spotřeby tepla téměř o polovinu, elektřiny o více než čtvrtinu a spotřeby pitné vody díky recyklaci bazénové vody o zhruba deset procent. A navíc jsou na to samozřejmě příslušné dotace z fondů Evropské unie. Proč je nevyužít?
Vraťme se ke slíbenému školství. Ve veřejných vystoupeních v médiích i na sítích často zdůrazňujete, že za uplynulé čtyři roky ve funkci místostarosty se vám podařilo doplnit systém škol v Praze 22 o čtyři nové projekty. Stojí nová Mateřská škola Nad Volyňkou, dokončuje se ZŠ Pitkovice, ve stavbě je rozsáhlá ZŠ Romance, povolení má MŠ V Bytovkách. Navíc je těsně před rozjezdem stavba nového uhříněveského gymnázia. Proč jste se ve funkci místostarosty pro výstavbu minulé čtyři roky věnoval hlavně školám?
Tak to není úplně přesné – postavili jsme také dopravní cesty, mosty, mostky i cyklostezky, revitalizovali Cukrovarský rybník… Ale ano, hlavní energii jsem věnoval hlavně školství.
Odpověď na otázku proč je celkem jednoduchá. Moji předchůdci tuhle oblast totálně zanedbali. Respektive nebyli schopni své projekty dotáhnout do fáze výstavby. S jednou výjimkou, a tou byl projekt tzv. Polyfunkčního domu v Pitkovicích. Jeho projekt a stavbu zadali za podivných okolností v době předcházející skandálu Dozimetr. Výsledkem byla jakási zrezlá kovová kostra se spoustou stavebních vad a stavitel, který s předem vyplacenými obecními miliony utekl kamsi na Marshallovy ostrovy v Tichomoří. Zkrátka tunel na veřejné peníze.
Když jsem nastoupil do funkce místostarosty, bylo třeba tohle všechno napravit. Dětem z Prahy 22 totiž vážně hrozilo, že by do mateřských a základních škol musely dojíždět kamsi do Prahy nebo třeba na Šeberov.
Proto jsme s mým týmem rychle rozjeli stavbu MŠ Nad Volyňkou. Využili jsme aktuální státní nabídku, která tehdy umožňovala urychlit stavbu škol kvůli válce na Ukrajině. U dalších projektů – Pitkovice – Romance – V Bytovkách – jsme už museli postupovat pomaleji. Získávali jsme peníze z dotací a od magistrátu, hledali nejúspornější řešení, soutěžili dodavatele. Takže výsledky našeho úsilí se dostavují teprve teď.
V Pitkovicích dokončují interiéry nové základní školy, za kruhákem ulice Přátelství u Penny Marketu směr Říčany budujeme základy školy Romance. Je podepsaná smlouva na stavbu MŠ V Bytovkách a vrcholí přípravy na stavbu gymnázia. To podle mě hovoří za vše.
Budovy škol v uplynulých čtyřech letech nejsou jediné stavby, pod kterými jste z titulu místostarosty radnice podepsán. Vy jste byl v Uhříněvsi místostarostou už v letech 1998 až 2007. Co jste stavěli tehdy?
Ten výčet by byl poměrně dlouhý, ale zkusím to ve zkratce. Před rokem 2000 byla Uhříněves typická okrajová a průmyslová část Prahy. Tam, kde je dnes Nové náměstí, stál bývalý cukrovar, který ukončil činnost v šedesátých letech minulého století. V jeho prostorách byly sklady, pak zanedbané autovrakoviště. V roce 2000 jsme celý prostor asanovali a díky tomu zde vzniklo to Nové náměstí.
V roce 2002 jsem tu kolaudoval nově postavenou bezbariérovou radnici se službami pro občany. Vedle vyrostl polyfunkční dům s byty a obchody, o dva roky později jsem zde předával Dům s pečovatelskou službou a klubovnou pro seniory. O pár let později jsme postavili centrální Lékařský dům a na něj napojený Dům policie.
Z bývalých cukrovarnických koníren jsme rekonstrukcí vytvořili uhříněveské muzeum a knihovnu. Dostavovali jsme školu Bří Jandusů, včetně hřišť a družiny, ZŠ Vachkova dostala moderní tělocvičnu. Mateřská škola Za Nadýmačem má z té doby čtyři nové třídy, velkou jídelnu a tělocvičnu. Odstartoval jsem stavbu druhého Domu s pečovatelskou službou pro 40 seniorů a s několika ordinacemi lékařů.
Jsem prostě přesvědčený, že základním úkolem radnice městské části je zajišťovat lidem občanskou vybavenost.
A není to trochu jednostranně zaměřené? Stavby, investice… Neměla by městská část také podporovat společenský život, trochu lidi organizovat?
Já jsem strávil svoje mládí v dobách socialismu a musím říci, že nic nedokáže člověka otrávit tolik, jako když se mu někdo násilně snaží organizovat život. Stát nebo městská část jsou tu podle mě od toho, aby lidem za jejich daně zajistili maximálně pohodlnou infrastrukturu. Ale do jejich života nemají vůbec co mluvit. Natož je zkoušet nějak vychovávat. To není úloha státu nebo města, o tom jsem jako konzervativní člen Občanské demokratické strany hluboce přesvědčen.
Takže by město nebo městská část neměla podporovat ani všelijaké spolky nebo občanské aktivity?
To v žádném případě neříkám. Samozřejmě musíme pomáhat všude tam, kde to má smysl a přínos pro občany. Kde se budují dobré sousedské vztahy. Ale nemůžeme nahrazovat aktivitu samotných lidí. To bychom pak došli někam hodně na Východ. Tam přece nechceme. Městská část musí hlavně vytvářet infrastrukturní prostředí, které lidem umožní žít a rozvíjet se tak, jak si to sami představují. Právě to je přece základní znak nejlepšího místa pro život.
Tím je svoboda si sám za sebe rozhodnout, jakým způsobem budu já a moji nejbližší žít. A mít k dispozici fungující komunální prostředí, které mi co nejlepší život maximálně usnadní.
Vy v Uhříněvsi žijte přes 30 let, jak hodnotíte její vývoj za poslední léta?
Uhříněves a dnešní Praha 22 bývala za socialismu tak trochu odpadiště hlavního města. Průmyslové areály, garáže, zanedbané domy. Dnes je to krásné rozvojové území s dobrým bydlením. Hodně pomůže zklidnění dopravy v centru. Ale jak říkám, k nejlepšímu místu pro život na světě mu ještě mnoho chybí. Třeba si uvědomit, že za nás to nikdo jiný nezařídí. Musíme se snažit a pracovat pro to my sami.
Děkujeme za rozhovor.