Jak se bývalá starostka Benic Věra Topičová změnila z bojovnice proti developerům na podezřelou vyděračku
Začátkem listopadu rozjásal některé sociální sítě v Praze 22 výrok arbitrážního soudu Světové banky ve Washingtonu. Podle jejich výkladu vyhrála Česká republika spor se švýcarským podnikatelem Sebastianem Pawlowským a firmou Projekt Sever o pětimiliardovou kompenzaci za zmařenou investici na poli mezi Uhříněvsí a Benicemi.
Jenže ve skutečnosti slavit není co. Pravda je o dost komplikovanější, Česká republika nevyhrála, jen v tuto chvíli nemusí platit požadované peníze. Naopak, arbitři Světové banky rozhodli, že Česká republika nezacházela s majitelem pozemků řádně a spravedlivě, a tím jejich investici poškodila.
A co je nejzajímavější, arbitráž zdokumentovala, že tehdejší starostka Benic Věra Topičová si nezákonně řekla o 20, 30 a pak 15 milionů korun za to, že projekt nezničí. V právní mluvě se tomu říká vydírání.
Projekt vilové čtvrti
Vraťme se ale na počátek celého příběhu. Ten se týká takzvaného cukrovarského pole, orné půdy mezi Uhříněvsí a Benicemi. V letech 2003 a 2004 požádaly Benice a Uhříněves o změnu těchto pozemků na stavební, osmdesát procent z nich patřilo do katastru obce Benice. Představa byla, že zdejší pozemky budou rozprodány na klidnou vilovou čtvrť. S tímto plánem také o tři roky později, v roce 2007, koupila pozemky společnost Projekt Sever švýcarského občana Sebastiana Pawlowského.
Pro obce i další majitele byl prodej výhodný, v dobách, kdy se zemědělská půda prodávala i v okolí Prahy za pár korun, získali její majitelé i obce hezkých 1250 korun za metr. Pawlowski dal nejvyšší nabídku, například městská část Praha 22 tak získala do obecní pokladny 20 milionů korun.
Starostka Benic Věra Topičová za STAN proti projektu tehdy nic nenamítala a v roce 2011 navíc zastupitelstvo Benic schválilo větší rozsah projektu. Věra Topičová to tehdy stvrdila svým podpisem. Pak ale zřejmě ucítila politickou příležitost. A v roce 2012 začala proti projektu intenzivně brojit.
Už v roce 2009 ale podle nálezu arbitrážního soudu požádala starostka Benic Topičová představitele Projektu Sever o 20 milionů korun. To jsou ty peníze, které zinkasovala Praha 22, ale podle starostky Topičové měly připadnout Benicím. V tomto smyslu také podala žalobu, tu ale soud zamítl jako neodůvodněnou.
Tuto sumu posléze zvýšila na 30 milionů korun za to, že neuplatní námitky proti územnímu plánu. Je nezbytné připomenout, že starostka nežádala peníze pro sebe, ale pro obec. Jenže to na skutkové podstatě případného vydírání a korupce nic nemění. Právníci Projektu Sever ovšem na starostčin návrh nepřistoupili, podle nich obec měla a má postupovat podle zákona, a ten žádné další platby či „vyrovnání“ nepřipouští.
V březnu 2010 schválilo změnu územního plánu cukrovarského pole, a tedy převod pozemků na stavební parcely Zastupitelstvo hlavního města Prahy. A o rok později si starostka Věra Topičová řekla o další peníze, tentokrát už jen o 15 milionů korun. Opět za to, že projekt nebude rozporovat. A opět bezúspěšně.
Vydírání se nepovedlo? V roce 2012 podaly Benice a další dva obyvatelé sousedící s plánovaným projektem žalobu na změnu územního plánu. Právníky a další náklady i za tyto obyvatele hradily Benice. Soudy jim nakonec vyšly vstříc, stavební pozemky se opět změnily na zemědělskou půdu. Stavět se nemůže.
Arbitráž ve Washingtonu
V reakci na vzniklou situaci podal švýcarský občan Sebastian Pawlowski žalobu na zmařenou zahraniční investici ke Středisku pro řešení investičních sporů při Světové bance ve Washingtonu. S úroky a ušlým ziskem nyní na základě mezinárodních dohod o ochraně investic požadoval na České republice odškodnění ve výši 5 miliard korun.
V arbitráži vystupovala řada svědků, mezi nimi i bývalá starostka Věra Topičová, která se k žádosti o peníze před mezinárodním tribunálem přímo přiznala, nebo dnes už polozapomenutý exprimátor Prahy Tomáš Hudeček či tehdejší pražský radní za Zelené Matěj Stropnický. A také bývalý místostarosta Prahy 22 Martin Langmajer, kterého nyní uhříněveská opozice viní, že svědčil ve prospěch Pawlowského.
„To je přece úplně mimo, před arbitráží nešlo o to, zda ten či onen svědek vypovídá v něčí prospěch. Tribunál hledal pravdu a k tomu vyslýchal svědky jako v běžném soudním řízení. Smyslem bylo, aby tribunál zjistil, k čemu vlastně tehdy na pomezí Benic a Uhříněvsi došlo,“ říká dnes zastupitel Prahy 22 za ODS Martin Langmajer. „A to se bohužel ukázalo. Tehdejší starostka Benic se přiznala k protiprávnímu jednání a kvůli tomu se v další fázi sporu otevírá možnost, že Česká republika bude muset zmařenou mezinárodní investici Pawlowskému přece jen zaplatit.“
Tento pohled potvrzuje i právník firmy Pawlowski AG JUDr. Jan Havlíček: „Nyní budeme čekat, až nás kompetentní orgány České republiky (Ministerstvo financí, hlavní město Praha) vyzvou k jednání a sdělí nám, jak hodlají svoje protiprávní jednání napravit. Toto nezákonné jednání bylo deklarováno mezinárodním tribunálem a je na českých institucích, zda a jak napraví své pochybení. Ohledně případné kompenzace není rozhodnutí tribunálu prozatím konečné a nyní vyhodnocujeme možnost exekutivní nápravy. Zásadní rozhodnutí o protiprávním jednání České republiky ale již máme. Vydírání a podobné taktiky jsou na mezinárodním poli tvrdě potírány.“
Konec v nedohlednu
Žádný konec tohoto příběhu tedy nenastal. Jásot některých protagonistů uhříněveských Starostů a nezávislých, třeba Vojtěcha Zelenky, že nachytali bývalé vedení obce na švestkách, se nekoná.
Někdejší starostku Benic Věru Topičovou čekají přinejmenším velmi nepříjemné výslechy na protikorupční Policii ČR.
Česko dostálo své pověsti banánové republiky, ve které právo a zákony nemají žádnou hodnotu.
Možnou cestou ze slepé uličky by bylo, kdyby stát zprostředkoval dohodu a na cukrovarském poli by se s přihlédnutím k požadavkům občanů Uhříněvsi a Benic začalo přece jen stavět. Přiměřeně, na velkých pozemcích, rozumné individuální bydlení v klidné vilové čtvrti podle někdejších plánů.
Protože co jinak mohou čekat občané Uhříněvsi a Benic? Pokud nyní nedojde k dohodě, v současné době stále ještě vysoké poptávky po bytech v hlavním městě, totiž dříve nebo později vznikne na cukrovarském poli nejspíš obzvlášť odporné panelové sídliště.
Výrok arbitráže Světové banky v Paříži (český překlad)
- Prokázaná fakta lze shrnout takto:
Při dvou příležitostech starostka Topičová, jednající jménem městské části Benice, požádala žalobce o určité platby; první požadavek byl učiněn v roce 2009 a druhý v roce 2011;
První požadavek byl původně na 20 mil. Kč, poté byl navýšen na 30 mil. Kč; druhý požadavek byl zřejmě na 15 mil. Kč (toto je částka, kterou žalobci uváděli; starostka sice uznává, že se požadavek uskutečnil, ale konkrétní částku si nepamatuje);
Není rozporováno, že požadavek zněl, aby Projekt Sever zaplatil finanční prostředky městské části Benice – nikoli osobně starostce Topičové;
Projekt Sever neměl žádnou zákonnou povinnost tyto platby provést; Žalovaný Tribunálu neuvedl žádné právní ustanovení zakládající takovou povinnost. Starostka Topičová naopak platby prezentovala jako „quid pro quo“; pokud by Projekt Sever provedl první platbu, městská část Benice by stáhla svoji žalobu, pokud by provedl druhou platbu, městská část by upustila od svého nesouhlasu se zvýšením koeficientu zastavitelnosti;
Starostka Topičová ve svých svědeckých výpovědích vysvětlila, že účelem první žádosti o platbu bylo „dosáhnout smírného řešení v rámci žaloby, kterou byl napaden prodej“ pozemků společnosti Projekt Sever, a účelem druhé žádosti bylo „renovovat občanskou vybavenost Benic“;
Pan Pawlowski a žalobci odmítli oba požadavky na platby.
- Zadruhé, žalobci říkají, že pan Pawlowski byl postaven do situace klasické „červené vlajky“, ve které to vypadalo, že veřejný činitel požadoval korupční platby za práci, kterou by měl vykonat tak jako tak, což vyžaduje zákon, a to bylo důvodem, proč (správně) odmítl provést takovou platbu. Pan Pawlowski dodává, že mu to začalo být podezřelé, protože požadovaná částka byla velmi vysoká ve srovnání s ročním rozpočtem městské části Benice, který činil pouze 3 miliony Kč (většinu správy městské části vykonávala městská část Uhříněves).
- Požadavek starostky Topičové skutečně znamenal situaci s „červenou vlajkou“ . Po investorech by nemělo být vyžadováno, a mají právo a měli by se toho zdržet, provádět zdánlivě usnadňující platby ve prospěch veřejných institucí hostitelského státu jako „quid pro quo“ za administrativní úkony, které jsou podle zákona takové instituce povinny provádět zdarma – zejména pokud takové platby nemají oporu v zákoně a částku si dotčený veřejný činitel v podstatě vycucal z prstu. Pokud by pan Pawlowski zaplatil, otevřel by stavidla možnému zpochybňování, nebo dokonce obvinění, že investice byla obstarána korupčními nástroji.
- Tribunál nepovažuje za spravedlivé, aby se investoři dostali do situace, kdy jsou veřejným orgánem žádáni, aby provedli platby na zajištění postupu jejich projektů, pokud nejsou výzvy učiněny v rámci zavedeného a transparentního právního a administrativního rámce. Je tomu tak bez ohledu na motivy nebo zamýšlené použití jakýchkoli finančních prostředků, které byly zaplaceny nebo které tak mají být získány. Z tohoto důvodu se Tribunál domnívá, že požadavky na Projekt Sever jménem městské části Benice nesplňují standard přiměřenosti stanovený článkem 4(1) a nesplňují standard spravedlivého a rovného zacházení, jehož zajištění po žalovaných požaduje článek 4(2).
- Starostka Benic představuje orgán České republiky na místní úrovni a v souladu s čl. 4 článků ILC musí být její jednání přičítáno České republice. Nezbytným důsledkem tedy je, že se Česká republika dopustila mezinárodně protiprávního jednání v rozporu s Dohodou o podpoře a vzájemné ochraně investic.