Sobota, 2 července

„Zahodit 20 let svého života, odříkání a dřiny? Ne…“, říká Mirka Rychetská

Reakce majitelky areálu Rychety na článek „Komu patřily, patří a patřit budou Rychety“ místostarosty Prahy 22 Pavla Kosaře v Uhříněveském zpravodaji.

Začněme od konce, kterým je nepravomocné rozhodnutí soudu ve věci areálu Rychety. Vnímáte to tak, že by vaše rodina mohla přijít o téměř dvacet let práce, životní energie a značné finanční prostředky?

Samozřejmě, a jsem z toho naprosto zničená. Soudní řízení stále běží, takže tvrzení radního Kosaře jsou předčasná, pro naši rodinu značně dehonestující, a to navíc před veřejností, jako kdybychom něco provedli. Je to názor jednoho soudce, přičemž původní soudkyně na prvním jednání měla zcela opačný názor. Proto si myslím, že vychloubání se radního Kosaře nad něčím, co se nezakládá na pravdě, je ukázka samolibosti, svědčící o jeho charakteru, bez slušnosti a lidské etiky. Co jiného si myslet o senzacechtivém článku, kde se radní Kosař bije do prsou, čeho docílil pro MČ Praha 22. Ani slovo o tom, že usiluje připravit rodinu Rychetských o pozemky, o které se staráme a které slouží občanům MČ Praha 22. Navíc celou dobu udržujeme také část pozemku, který je zatím v objektu Rychet, ale patří MČ. V budoucnu by přes náš pozemek měla vést tzv. „Horácká stezka“.

Jak vás poslouchám, považujete uvedený článek za nespravedlivý ….

..ano. Jsem přesvědčená o tom, že žaloba podaná na moji osobu není rozhodně v zájmu občanů, jak radní Kosař skálopevně tvrdí. Moje přesvědčení plyne z toho, že Rychety vždy byly a jsou hlavně pro občany, pejskaře, rodiče s dětmi. Radnice žene naši rodinu před soud za něco, co nezpůsobila a navíc ještě veřejným a zákeřným způsobem. Vždyť soud uznal a potvrdil, že jsme při koupi pozemku byli v dobré víře. Ve své touze po vítězství se radní nestydí očerňovat mého, již 12 let zesnulého manžela, který se nemůže bránit. Navíc ho ani neznal, což v článku prokazuje tím, že si několikrát plete jeho křestní jméno. Jsem přesvědčena, že lidé, kteří mého manžela znali, mi dají za pravdu, že to byl člověk s velkým srdcem a vždy se snažil každému pomoci. O to smutnější je, že tento článek vyšel právě v době dušičkových svátků.

Jak jste k současnému  pozemku přišli?

Od roku 1999 jsme s manželem hledali pozemek k pronajmutí v okolí našeho bydliště, což byly v Dolní Měcholupy, na sportovní využití, zejména na cvičiště pro pejsky, protože jsme měli chovatelskou stanici německých ovčáků. Naším snem bylo vybudovat sportovní areál, kde by se scházeli lidé a mohly se zde pořádat různé psí sporty, závody, výstavy a další aktivity nejen pro pejsky. Po delším hledání jsme si vyhlédli pozemek v Uhříněvsi a požádali jsme městský úřad o jeho pronájem. Ten nám nebyl poskytnut, ale s ohledem na náš zájem vybudovat sportovní areál pro veřejnost, nám byl nabídnut současný pozemek, který je předmětem soudního sporu.

V článku se uvádí, že vám byl prodán zajímavý pozemek za nízkou cenu?

A to je bohužel lživá informace, pokud pan radní nepovažuje za louku skládku nebezpečného odpadu, kam se mimo jiné prý, dle starousedlíků, vyvážel od sedmdesátých let minulého století odpad z bývalé chemičky Draslovka a Synthezia Uhříněves. Areál vyžadoval nákladné terénní úpravy, oplocení, zatravnění, vysázení stromů. Ty jsou po dvaceti letech krásně vzrostlé a každoročně se sem vrací spousta ptactva včetně dravců. Ze začátku jsme to neměli jednoduché, protože jsme nebyli nijak majetní, ale pouze nadšenci, kteří mají vztah k přírodě a ke zvířatům. Abychom mohli vybudovat zázemní pro návštěvníky areálu, což bylo také finančně náročné, museli jsme prodat náš vlastní dům a celá rodina se přestěhovat do bytu pro správce, na Rychety. Zde žijeme s dcerou a vnučkou dodnes. Proto jsme požádali úřad o odkoupení pozemku. Prodej byl vyvěšen na úřední desce a kdokoliv měl možnost si ho koupit. O bývalou skládku kontaminovaného odpadu pochopitelně nikdo neprojevil zájem. V roce 2004 byla mezi námi a úřadem kupní smlouva podepsána. Z dnešního pohledu se cena může zdát nízká, ale tenkrát se ceny pozemků pohybovaly úplně někde jinde, než jsou dnes. Nám se v té době cena zdála adekvátní k tomu, že pozemek byl původně skládkou, která jeho hodnotu podstatně snižovala a že areál bude sloužit veřejnosti pro volnočasovou činnost. MČ Praha 22 si v kupní smlouvě vyhradila předkupní právo, k tomu si zajistila do budoucna věcné břemeno na pořádání 15 akcí ročně a k nim ještě z naší strany poskytování energií. Kupní smlouva obsahovala všechny potřebné náležitosti včetně doložky s podpisy členů zastupitelstva a všemi razítky zajišťujícími její platnost. O vlastnictví nás utvrdil i zápis v katastru nemovitostí. Kupní smlouvu jsme po celé roky poctivě plnili, akce pro MČ zabezpečovali, daň z nemovitosti jsme také platili a o pozemek jsme se řádně starali a zvelebovali ho.

V článku se dále uvádí, že váš manžel byl radním za ODS a že krátce po prodeji prý vyrostla na pozemku stavba, kde se scházely i politické špičky ODS?

Je to další klamání veřejnosti, další pomluva. V době nájmu, ani při uzavírání kupní smlouvy nebyl můj manžel v žádné politické straně, ani ve veřejné funkci. Radním za kulturu se stal až 6 let pot, jako nestraník, na tom nevidím nic špatného. Měl v oblasti pořádání různých kulturních a sportovních akcí dostatek zkušeností. Lidé ho znali a měli ho rádi. Co se týče tvrzení radního o politických špičkách, tak asi myslí návštěvu tehdejšího prezidenta Václava Klause s manželkou v roce 2007 při jeho oficiální návštěvě naší MČ Praha 22. V naší restauraci byl uspořádán na žádost úřadu slavnostní oficiální oběd mimo jiné hlavně proto, že máme velké parkoviště, navíc oplocené, což asi pro tento typ návštěv je nutnost. Nehoráznost místostarosty u soudu šla až tak daleko, že mě na předložené fotce označil jako osobu sedící mezi panem prezidentem a místostarostou. To nakonec musel vzít zpět a přiznat, že jde o úplně jinou osobu. Že se tedy nejednalo o naši soukromou záležitost je možno jednoduše zjistit na webových stránkách MČ Praha 22 v historii zpravodaje v roce 2007, kde jsou této návštěvě věnovány 3 strany.

Co si myslíte o motivech radnice a místostarosty?

Když jsem byla pozvána na MÚ, abychom se domluvili na termínech pořádání akcí, tak je pravda, že jsem požadovala nájem. Popsala jsem, v jaké situaci se nacházím, že se potýkám se zdravotními problémy, musela jsem na čas omezit činnost a režie areálu je finančně náročná. V kupní smlouvě není nikde napsáno, že bychom akce měli poskytovat zdarma a přesto jsme dlouhou dobu nikdy nic po MČ nepožadovali. A to ani tehdy, když byl areál po deštích zničený od kamionů s atrakcemi nebo po vyhoření elektrického vedení, neodborným zásahem obsluhy atrakce. V následné komunikaci se mě radní Kosař snažil přesvědčovat, ať jim pozemek prodám, že skupují pozemky a o ten náš že mají zájem. Nabízel mi 100 Kč za metr čtvereční a za budovu 5 miliónů. A pokud za těchto podmínek neprodám, tak mě dají k soudu, kvůli neplatné smlouvě. Hájila jsem se tím, že areál má v dnešní době a po našem výrazném zhodnocení určitě vyšší hodnotu včetně staveb a že si myslím, že by to mohlo být klidně až 80 miliónů. Zároveň jsem ale zcela jasně stvrdila, že areál rozhodně prodávat nechci. Jeho zastrašování jsem nebrala vážně, protože jsem byla přesvědčená o platnosti smlouvy. Aby zbytečně nedocházelo k nějakým nejasnostem, že jedna paní povídala, tak prostřednictvím tohoto rozhovoru bych chtěla pana Kosaře vyzvat, aby tvrzení, že jsem nabízela areál k prodeji za cenu 80 milionů doložil, a to podle paragrafu 2147 občanského zákona o předkupním právu. Protože, já nic nenabízela, a právě opak je pravdou, že úřad chtěl kupovat. (Poznámka autora: §2147/1: Nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu).

Místostarosta Kosař ale v článku v Uhříněveském zpravodaji tvrdí, že byli vůči vám velmi vstřícní…

Vedení MČ Praha 22 na jednání u soudu projevilo zájem se s naší rodinou dohodnout. Jejich velkorysá nabídka zněla, že nám přenechají budovu a jedno hřiště s možným využitím jen na nohejbal nebo tenis. Ostatní části pozemku, že si vezmou. Vedení MČ si totiž do žaloby zahrnulo i budovu, přestože si bylo moc dobře vědomo toho, že nebyla součástí prodeje pozemku, protože byla postavena ještě v době nájmu z našich prostředků. Pan Kosař mě pak prostřednictvím SMS kontaktoval, abych se přišla na úřad domluvit, ale bez právníků. Po předešlé zkušenosti s ním jsem to odmítla, a odkázala ho na mého právního zástupce. Jeho odpověď zněla, že s mým právním zástupcem rozhodně jednat nebude. Tak, co si mám o tom všem myslet? Po vynesení rozsudku mě pan radní Kosař opět kontaktoval, a že když to vyhráli, tak nabídka sice ještě nějaká trvá, ale už bude podstatně horší, než ta předešlá. Tak nevím, snad že mi nechají můj barák a k tomu čtvrtinu hřiště? Je vůbec v dnešní době možné, že by vás někdo nechal 20 let obhospodařovat a zhodnocovat pozemek, aby si ho pak bezostyšně z pozice moci po tolika letech chtěl sebrat zpět jen proto, že by se mu dnes hodil? Tak to mě děsivě připomíná padesátá léta, kdy se zabavoval majetek lidí ve prospěch státu, v našem případě ve prospěch MČ Praha 22. A to jen proto, že jsem pozemek nechtěla prodat, a to i za cenu, kterou mi pan místostarosta Kosař nabízel.

Rozmlouval: -mik-

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *