Sobota, 2 července

ACH, SYNKU, SYNKU…

DOUFEJME VE SVOBODNOU UKRAJINU!

Ač jsem ročník 1970, vím, že mnozí z nás, včetně rodiny Ing. Pavla Davídka z Uhříněvsi, zažili již roku 1968 tragickou zkušenost s ruskou (tehdy vlastně sovětskou) okupační doktrínou. Moskva, v čele
s L. I. Brežněvem, bezprecedentně iniciovala napadení Československa ve snaze zmocnit se jeho území a nastolit tu loutkový nedemokratický režim.

SMUTEČNÍ OZNÁMENÍ A RODINNÁ BROŽURA

„Proč – mladý květ – syn k zemi kles, proč, Otče náš, propadáme v pláč, proč, světe, mlčíš – odpověz proč? proč! proč…“ Slova uvozující smuteční oznámení o tragické smrti uhříněveského občana Ing. Pavla Davídka, narozeného 19. prosince 1939 v Praze. Jak na parte stojí, když z denní práce se vracel večer dne 10. září 1968, před Uhříněvsí byl zabit cizím tankem otec, manžel, syn, bratr, člověk dobrého srdce. Stalo se u jatek, když se vracel z nedalekých Strančic, kde pro svou rodinu stavěl rodinný dům. Jeho trabantík, kterým se přepravoval na stavbu a z ní, bez milosti přejel okupační sovětský tank. Je nabíledni, že osudný střet s ocelovým mnohatunovým bojovým strojem neměl bakelitový osobní vůz šanci přežít. Tím méně pasažér v něm jedoucí. Zejména když onen tank přejel vozidlo přes střechu. Je jasné, co asi z auta muselo zbýt… Pozůstalí jako výraz lásky k zesnulému vydali brožuru Ach, synku, synku… Jeden exemplář je i ve sbírkách Uhříněveského muzea.
Zároveň je na jeho budově od roku 2019 umístěna pamětní deska. Skon Ing. Davídka je o to tragičtější, že dne 27. srpna 1968 mu žena Hana povila v Benešově druhorozeného syna Pavla. Doma ho čekal bráška Michal. Brožura obsahuje dopis rodičů zesnulého adresovaný vnukům Michalovi a Pavlovi, kondolence z Uhříněvsi, ze zahraničí, paní Ireny Svobodové, manželky prezidenta Ludvíka Svobody, i tehdejšího předsedy Národního shromáždění ČSSR Josefa Smrkovského.

OSOBNÍ VYZNÁNÍ AUTORA: „POMÁHEJME UKRAJINĚ A DRŽME JÍ PALCE“

Když mě každodenně zneklidňují informace o nelidských hrůzách, které se dnes a denně na Ukrajině dějí, tanou mi na mysli vzpomínky na mé ukrajinské přátele. Prožívám to o to osobněji, protože má prababička se narodila na nyní již léta obsazeném Krymu a mezi Ukrajinci, kteří zde pracují, mám mnoho přátel. Prožívám to o to vroucněji, protože vzpomínám, jak byli pohostinní a vřelí při mých návštěvách jejich rodin na Ukrajině.
Každý slušný a rozumně uvažující člověk musí bezprecedentní jednání Ruska a jeho představitelů v čele s prezidentem V. V. Putinem, ministrem zahraničí S. V. Lavrovem a ministrem obrany S. K. Šojguem odsoudit. A co zbývá nám „obyčejným smrtelníkům“?
Poskytovat nezištnou a okamžitou pomoc, jak každý můžeme. Finanční, materiální, pomocí v uprchlických centrech. Všichni ale můžeme držet palce Ukrajině a my věřící se modlit, nechávat sloužit prosebné mše svaté a bohoslužby.

Michal Klich, kronikář

Všichni musíme žít se současnou myšlenkou – SLÁVA UKRAJINĚ!

Michal Klich, kronikář