ŠKOLA BRATŘÍ JANDUSŮ POMÁHÁ ŽÁKŮM PŘEKONÁVAT KORONAVIROVOU BUBLINU
Lze-li na koronavirové pandemii najít něco pozitivního, pak je to rozvíjení alternativních pedagogických metod a práce s dětmi školou povinnými. Platí to i o distančním vzdělávání, které se nepochybně stane v odpovídajícím měřítku pevnou součástí školní výuky, ale ne její úplnou náhradou. Výuka bez osobních kontaktů prohlubuje odloučení od školních kamarádů, lásek a přátel. Když to tedy nejde osobně, tak sáhla magistra Jitka Rothová, zástupkyně ředitele Základní školy Bratří Jandusů v Uhříněvsi, členka Zastupitelstva MČ Praha 22, po skoro tři sta let staré metodě Komenského s fiktivními dopisy
V nich totiž nejen žáci projeví většinou mnohem více otevřenosti, pravdomluvnosti a upřímnosti než v komunikaci z očí do očí. Tak představila úvodem našeho povídání svou práci zkušená pedagožka s literárními zkušenostmi, učitelka jazyka českého a literatury Jitka Rothová.
„V distanční době, s omezenými osobními vztahy, jsem hledala způsob, jak umožnit žákům navázat alespoň písemný kontakt se svými blízkými či osobami veřejně známými. Náhradou za omezení přímé komunikace jsem dala žákům za úkol napsat fiktivní dopisy. V loňské osmé třídě byly adresáty osoby nejbližší a v letošní třídě deváté osoby veřejně známé. Žáci se zároveň procvičili ve slohových dovednostech, schopnosti osobní prezentace a také v normální gramatice.“
Z NEJBLIŽŠÍCH ZVÍTĚZILY MAMINKY
Mezi adresáty osob nejbližších zvítězily na celé čáře maminky žáků. Dopisy obsahovaly velmi upřímná, dojímavá a lidsky až slzavá vyznání lásky k nim. Jsme přesvědčeni, že v přímém oslovení maminek by tak hezká a přímá slova nezvolili žáci najmě proto, že nevytanou tak rychle na mysl. Posuďme z citací: „Nejsem vždy nejlepší syn, ale Ty jsi ta nejlepší maminka“, „Můžu dát ruku do ohně, že pokud to mezi námi bude takové jako dodnes, k spokojenému životu by mi to opravdu bohatě stačilo“, „Skvělé mamince bych chtěl opravdu poděkovat, protože nepomáhá se spoustou věcí jen mně, ale i desítkám naprosto cizích lidí.“ Na druhém adresním místě se umístili kamarádi a kamarádky. Opět pohled do duší několika žáků: „Řekla jsem ti, jak to mám se svými emocemi, jak to mám s otevíráním se pro ostatní, jak mám problém mluvit o tom, jak se cítím, protože tím nechci otravovat ostatní, a ty jsi mi odpověděla, že tebe můžu otravovat kdykoliv“, „Zdraví Tě trosečník Jitka z ostrova Hájek, mně loď na pevninu zvanou škola Uhříněves vyplouvá každý den…“ a odpověď adresátky Viki zněla: „Zlatý trosečníku, přeji Ti stále příznivý vítr do plachet, ať ti kompas ukazuje cestu správnou a dovede Tě k Tvým blízkým, přeji zdraví, klid, pohodu, dobrou náladu.“ Barvitost, neotřelé nápady, slovní obraty, styl a obsah většiny dopisů nepotřebují komentáře.
Ale to byl jen počátek. Paní učitelka každému na dopis osobně odpověděla s radami a přívětivým hodnocením a dodala, že „ze vztahů mezi lidmi a nejen dětí a žáků se vytrácejí tradiční hodnoty, jak se k sobě chovat, jak si vážit jeden druhého, a že se prostě potřebujeme. I to byl cíl úkolu si toto osvěžit a připomenout, v čemž mě dopisy moc překvapily a potěšily.“ Protože šlo zároveň o test znalostí pravidel českého jazyka, tak mě zajímalo, jak žáci zvládají dle mě nesmírně složité věty vložené, které plodí nejvíce interpunkčních chyb. „Souhlasím, i já kladu důraz na to, co je z pravidel češtiny pro život podstatné, a kde by se nemělo chybovat. Jsou to tvrdá a měkká „i“, psaní „s“ a „z“, „mě“ a „mně“ atd. Žáky proto netepu za názvy vložených vět či jiných teoretických konceptů,“ přiblížila nám didaktický přístup paní Rothová. Dále paní Rothová ocenila u výpovědí žáků již zmíněnou velkou upřímnost, osobnostní slohové styly a dodala, že „dalším z cílů těchto dopisů bylo vrátit do komunikace mladých lidí všeobecně ve společnosti již opomíjená slůvka: mám tě rád…, děkuji…, jsem ti vděčný…, miluji tě…“
V LETOŠNÍM DEVÁTÉM ROČNÍKU BYLY ADRESÁTY OSOBY VEŘEJNÉ
Tyto dopisy byly určeny osobám veřejně známým, co student, to jiný adresát. Zpěváci, herci, celebrity, někteří politici a další žákům známé osoby. V dopisech žáci poodhalili své vzory, které je oslovují, s kterými se ztotožňují či nesouhlasí, odkud čerpají názory a stanoviska, či co kritizují ve veřejném prostoru. Na výkony žáků devátých ročníků to bylo velmi kultivované čtení, a skoro vylučujeme, že to za ně mohli psát rodiče, vyjma gramatických oprav. Nebylo snadné vybrat ukázky, neboť dopisy i osoby byly na tak mladé lidi zajímavé. Nakonec jsme zvolili citaci z dopisu Kuby Ragače, určeného trochu výstřednímu, ale názorově pevnému umělci, zpěvákovi Danielu Landovi. I když je dopis slohově trochu kostrbatější, z čehož je poznat, že to žákovi nikdo neopravoval, ani trochu to nesnižuje významově a názorově silné poselství patnáctiletého žáka. „Hodně lidí na tebe má názor, zkrátka jiný, většinou jenom protože tě nikdy nepochopili a zkrátka jejich ega a mindráky to nedovolily… Když se ponořím do tvých textů, najdu tam pravdu…, ale takovou, že se mnoha lidem nelíbí, páč je tam té pravdy až moc. Například věta pravdivá x-let dopředu: a tak Čechy v sekáči skoupí boháči. To bylo tak nadčasový, že se nikomu nechtělo věřit. Obdivuju tvoji snahu celé ty roky, s Čechy jsi to myslel vždycky dobře.“ V několika dopisech pak žáci potvrdili nezastupitelnost školní docházky proti distančnímu vzdělávání. „To ale stejně nenahradí starý dobrý osobní kontakt. Možná by byla dobrá taková schůzka i s vámi,“ adresoval Daniel Hašek dopis paní učitelce Rothové a pokračoval: „Váš výklad je totiž o dost lepší než si dělat sám výpisky nebo je jen vytisknout a nalepit. Je mnohem lepší, když stojíte u tabule a vyprávíte nám u toho nějaký příběh nebo historku k tématu.“
PROJEKT MAP II A DIÁŘE Z DOPISŮ
Fiktivní dopisy žáků nezůstaly jen ve školních škamnách. Naše radnice je již několikátým rokem zapojena do evropského projektu MAP II, zaměřeného mj. na objasňování finanční gramotnosti žáků. Na Základní škole Bratří Jandusů se podařilo i za složité situace některé semináře zorganizovat. A co je hodno pozornosti, byl nápad vydat v rámci tohoto projektu v omezeném nákladu diář obsahující výňatky z fiktivních dopisů žáků. Za to zaslouží všichni zúčastnění palec nahoru! Povídání za mě uzavřela paní magistra Rothová literární zkratkou: „Fiktivními dopisy se okno do našich duší pootevřelo, kdo ho chce otevřít dokořán, musí v našem diáři listovat dál.“ Radost z nápadité výuky na Základní škole Bratří Jandusů v době koronavirové by měl i Jan Amos Komenský. Ten ani ve snu nemohl tušit, co to je distanční vzdělávání, ale vnímal nenávist chudých proti bohatým. Proto vydal dílo fiktivních dopisů Listové do nebe, které adresoval ke Kristu, aby za občany orodoval.
(Citace z dopisů nejsou redakčně upravovány.)
Milan Kašík