Obecní tiskoviny mnohých radnic si za polistopadovou éru vysloužily nelichotivé označení „hlásné trouby radnic“. Jejich vydavatelé často neodolají svůdnému vábení vytrubovat za peníze obyvatel obce své politické názory prostřednictvím drahých a obsahově odtažitých magazínů, majících přitom v názvu označení Zpravodaj. Jak by správně měla vypadat profesionální komunikace radnic s občany v 21. století?
Ptáme se: mediálního teoretika a odborníka, profesora PhDr. Jana Jiráka, Ph.D., vedoucího Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity v Praze, přednášejícího dále na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy,
v letech 1997-2000 předsedy Rady České televize.
„Potřebu a způsob komunikace na lokální úrovni mnohé radnice nechápou. Jak se proměňuje politika ve stále agresívnější soupeření mezi stranami, a to i na radnicích, jako by radniční koalice, tedy vydavatelé ze zákona, zapomínaly dávat prostor opačným názorům. Ani úprava tiskového zákona v § 4a tomu výrazně nepomohla. Občané od radnic očekávají novinky v obci, servisní informace o nabízených službách v infrastruktuře obce, nabídku sportu, kultury a společenských aktivit, úřední hodiny služeb, informace z úřední desky atp. Místo toho se radnice snaží napodobovat velké vydavatelské domy, usilují o něco jako časopis životního stylu (a to i včetně inzerce, která pak schází soukromým vydavatelům). Radnice touto rozmařilostí utrácejí daňové prostředky obyvatel obce za poměrně drahou polygrafickou výrobu a distribuci. Nerespektují přitom skutečnost, že i senioři dnes již běžně vládnou moderními komunikačními prostředky – a stav nouze vyvolaný koronavirovou pandemii tuto počítačovou gramotnost skokově zvýšil. Podstatou komunální informovanosti směrem k občanům v 21. století by měl být kvalitní zpravodajský informační servis, šířený mezi občany obce takřka nepřetržitě a v reálném čase moderními komunikačními technologiemi, ne v papírové formě, mnohastránkovém rozsahu a v měsíční periodicitě.“