Středa, 7 prosince

Starý mlýn, zřejmě nejstarší stavba v Uhříněvsi

SPORY O CHARAKTER, VYUŽÍVÁNÍ A STÁŘÍ BUDOVY

V uhříněveské ulici U Starého mlýna se nachází objekt, který již v roce 1875 zaujal akademického malíře Jindřicha Bubeníčka. Díky jeho akvarelům z tehdejší doby se zachovala jeho podoba v původním renesančním stylu. Po tomto roce však bohužel postupně docházelo k odstranění jeho charakteristických renesančních detailů včetně kamenných ostění oken a mohutného kamenného vstupního portálu z červeného pískovce.

JEDNALO SE PŮVODNĚ O TVRZ, NEBO MLÝN?

Tyto velmi necitlivé zásahy do stavby objektu provedla správa bývalého cukrovaru v Uhříněvsi po jeho zakoupení i s potokem. Koupě byla provedena podle zákona o vodním právu, pro chod cukrovaru byla voda pochopitelně nezbytná. V objektu byl zřízen byt pro pracovníka, ale do budovy se neinvestovalo, a tak začala rychle chátrat. Patrně okolo roku 1920 se ještě využívalo mlýnské zařízení, ale jen pro šrotování. Mouka se tu již nemlela. Zmizely renesanční detaily, objekt přestal sloužit jako mlýn, avšak otázky, kdy vlastně objekt vznikl a jaká byla skutečně jeho původní funkce, zůstaly. O době vzniku a funkci objektu se tak vedly a doposud vedou spory, zda šlo původně o typ mlýna s věží, či o tvrz. První variantu vehementně hájil již zesnulý PhDr. Dobroslav Líbal. Podle jeho názoru šlo jednoznačně a původně o mlýn.
Ke druhé variantě se přikláněl Antonín Semanský v publikaci Paměti městyse Uhříněvsi a okolí z roku 1910. Uvádí, že budova je 600 let stará a byla postavena templáři původně jako tvrz. Upozorňuje, že tento objekt byl pak na mlýn přeměněn až dodatečně. Dokládá to tvrzením, že obvodová zeď byla až následně probourána pro vodní kolo a věž podkopána pro odtok vody. Tyto dodatečné úpravy jsou dodnes patrné z charakteru tohoto zásahu, který nemá žádné solidní zaklenutí průrazu a který by byl ve starším období vzniku budovy proveden důkladněji. V důsledku těchto úprav věž popraskala svislými, dnes již stabilizovanými trhlinami. K témuž názoru jako A. Semanský dospěl i architekt Pavel Pirkl. S manželkou Karolinou, akademickou malířkou, budovu v roce 1966 zakoupili a před celkovou rekonstrukcí provedli podrobný průzkum. Dodatečná změna funkce je tak zřejmě nesporná. Inkriminovaný objekt tak byl původně tvrzí a teprve později přebudován na mlýn. Stavba byla v mimořádně špatném stavu. Vyžadovala kompletní výměnu krovů hlavní budovy i věže, nový rozvod elektřiny, zřízení vodovodní přípojky, novou kanalizaci, opravu dřevěných stropních konstrukcí a mnoho dalších úprav. Když noví majitelé s nadšením líčili přátelům své záměry, ti se shovívavě usmívali a říkali, že je to práce pro dvě generace. Nebyli daleko od pravdy. Celkovou opravou, a zejména pak výměnou krovů se majitelé rozhodli objekt vrátit do stavu zachyceného akademickým malířem Jindřichem Bubeníčkem. Pro obnovu volutových štítů ale bylo nutno snížit hřeben střechy přibližně o jeden metr. Při sondách do těchto štítů byli investoři mile překvapeni, neboť volutové štíty zůstaly zachovány a byly pouze dozděny do roviny pro jednoduchý štít v podobě konce 19. století! V rekonstrukci manželé zapáleně pokračovali a pro další práce využili mapky z roku 1715, na níž je patrná dřevěná dostavba věže. I tuto nástavbu nakonec dokončili počátkem roku 1992. A tak jejich přátelé měli pravdu, neboť celkovou rekonstrukci završili manželé Pirklovi až v roce 1998.

SPORY O STÁŘÍ OBJEKTU

.Jak se vedly diskuse o původní a následné povaze objektu, tak se vedly a vedou i o jeho stáří. Jak jsme již zmínili, A. Semanský udává stáří 600 let a za stavitele považuje templáře, k jejichž majetku Uhříněves skutečně v dávné minulosti patřila. Kdyby ale tvrz vystavěli oni, pak by v architektuře budovy musely být patrné starší prvky než renesanční. V případě templářů by se jednalo o prvky románské až gotické. Ty se však nenalezly ani při podrobnějším průzkumu, při němž byla sejmuta i novodobá omítka. Veškeré dochované architektonické detaily – některé byly objeveny až dodatečně v zazděných otvorech – ukazují skutečně na dobu vzniku objektu v období renesance na přelomu 16. a 17. století. Tomu odpovídají i mnohé pozdější zásahy do celkového vzhledu objektu i jeho interiéru. Časový odstup od doby působení templářů a stavby tvrze je tak 200 let. Přestavba z tvrze na mlýn se tak uskutečnila podle letopočtu vytesaného na dubovém trámu mlýnské konstrukce v roce 1727.
Nezbývá než hledat starou komendu templářů v místech bývalého zámku (dnes Výzkumný ústav živočišné výroby), kde mohl stát rozsáhlý objekt. Že v prostoru Uhříněvsi templářská komenda byla, je písemně doloženo a místo v okolí zámku i vzhledem k vyvýšenému terénu by jistě takovéto opevněné stavbě vyhovovalo. Stál zde i románský kostelík, jehož fragmenty jsou dochovány ve zdech dnešního kostela Všech svatých. Rovněž v okolních objektech jsou patrné části románských a gotických portálů. Vlastní komendu templářů by tak mohl objevit až náročný archeologický průzkum v prostoru bývalého zámku, což je však už jiná historie.

Michal Klich, kronikář

Starý mlýn na fotografii Vlastimila Malého (80. léta 20. století)