VZROSTLÉ STROMY S UNIKÁTNÍ FLÓROU A FUNKCÍ NEZAPŘOU TŘÍSETLETOU HISTORII OBORY
Uhříněveská obora je unikátní výskytem zajímavých dřevin, nivních luk, říčkou Říčankou a svou historií. Její umístění plní navíc funkci příměstského parku, nabízejícího nejen v parných dnech tolik vyhledávaný stín a pohodu k odpočinku v přírodě.
Na první mapě Uhříněvsi z roku 1715 je obora evidována a zakreslena jako bažantnice, na plánu z roku 1806 je už uvedena bažantnice i obora oddělená Říčankou. Z mapy roku 1840 lze získat informace o druhové skladbě v oboře rostoucích dřevin, kdy převažovala směs dubu, břízy, lípy, osiky, vrby a habru. V polovině 19. století pak převládly duby a později se vysazovaly ve směsi se smrkem, borovicí a modřínem. V roce 1982 byla pro svou unikátnost Uhříněveská obora vyhlášena chráněným územím. Téměř 35 ha vzrostlého lesa je obklopeno městskou zástavbou a pouze směrem na Netluky se otevírá do volné krajiny. Je součástí přírodního parku Říčanka. Na leteckých snímcích vypadá území jako zelený koberec a lze říci, že je plícemi Uhříněvsi. Směrem k Podleskému rybníku je propojena tokem Říčanky s dalšími přírodně cennými lokalitami (Rohožník u Dubče, Lítožnice). Obora je zajímavá výskytem řady lesních společenstev doprovázených pestrým bylinným patrem a je domovem velkého počtu živočišných druhů.
KRÁLOVÉ DUBŮ
Nejstarším a nejmohutnějším dubem v oboře je přibližně 20 metrů vysoký dub letní, rostoucí u potoka ve střední části obory, na rozhraní pole a bývalé černé skládky. Tento král dubů je starý přes 300 let a pravděpodobně se jedná o jeden ze stromů zmiňovaných v hraničním protokolu Uhříněveského panství z roku 1662. Král dubů se pyšní obvodem kmene 505 cm ve 130 cm nad zemí a je vyhlášen jako památný strom. Status zvýšené ochrany má již celkem šest dubů rostoucích v břehovém porostu Říčanky u bažantnice. Na nich můžeme nalézt poloparazitický ochmet evropský, tvořící v korunách chomáče podobné jmelí a má zde již hranici svého rozšíření. Společnost dělají vzrostlým dubům v Uhříněveské oboře hlavně jasany, javory a habry. Keřové patro je nejčastěji zastoupeno bezem černým, střemchou, brslenem, svídou, hlohem a lískou. Za doplnění stojí pochvala lesníkům, kteří již několik let provádějí velice citlivou obnovu přece jen některých přerostlých dřevin.
(S využitím publikace Kateřiny Markové)
Michal Klich, kronikář